Může to být jakékoliv malování. Čmárání, výtvarné umění, božské umění, kreslení – cokoliv z těchto aktivit rozvíjí nejen ruku a lehkou motoriku, ale zároveň i oko a duši. Často se říká, že lidé kreslí to, co je v jejich nitru. Mladý rozbouřený chlapec bude ve svých obrazech shledávat boj za sociální spravedlnost, zaťaté pěsti, rebelii. Zatímco starší muž bude kreslit přírodu, která jej uklidňuje a ve které se zrcadlí jeho vlastní já. Malování je vskutku koníček nad koníčky, a tím myslíme zájmy. Malovat hlavně může začít každý. Ať už máte pět nebo je vám padesát, ať už máte pět minut nebo celý víkend, někdy je lepší se prostě jenom tak zavřít. Pokud ovšem postrádáte jakéhokoliv kreativního ducha, bude i pět minut pro vás velkým soustem. Ovšem to by vás nemělo odradit od toho, že byste snad nic nenakreslili.
Lidé neví, jak začít
Ale to je ostatně stejné jako v životě. Občas se najdeme na nějakém rozcestí či před velkou volbou a najednou se cítíme ztraceni. Není tam nikdo, kdo by ukázal, poradil nebo doporučil. Jsme tam sami. Udělat první krok je vždycky nejtěžší a stejné to je i s malováním. Co kreslit, kde kreslit, jakými barvami.
To jsou všechno ale nepodstatné myšlenky, které bychom měli dát pěkně pryč. Malujeme totiž duší a srdcem, nikoliv rozumem a hlavou. Často nám, moderním lidem, chybí trocha té oduševnělosti. Člověk si říká, že přeci není proč se nějak ztrácet v malbách, když je toho tolik co dělat. Někdy je ale deset let rovno jednomu krásnému odpoledni pro vás. To je ta největší magie, kterou nám život dal. Nemusíme prodlužovat svůj život o roky, o dny nebo o sekundy, ale měli bychom se tak nějak zaměřovat na to, abychom prodloužili svůj život o věčnost.
Malování dokáže probudit nejniternější pocity
Něco vás naštve, něco vás zlobí, něco je vám líto, něco vás trápí, něco vám udělalo radost, něco máte rádi. To všechno jde ztvárnit jednoduchým pohybem ruky. A čím více budete malovat, tím více objevíte, že nejste jenom schránka pro pár vnitřností.